Obchodníci s bolestí aneb kdo vydělá na privatizaci zdravotnicví

Otázka zdravotnictví a poskytování zdravotní péče je jednou z nejkomplikovanějších problematik, jíž se nevyhne žádný stát. Proměnnými, které v této rovnici musíme vzájemně vyvážit, jsou kvalita péče, její dostupnost a ekonomická stránka poskytování péče. Největším neduhem českého zdravotnictví je korupce, tedy předražené veřejné zakázky, nerovnoměrné platby za výkony, nevýhodné nákupy léků a zdravotnického zařízení. Díky tomu pak v systému nezbývají peníze na to, co by ocenili pacienti a lékaři, tedy péči v příjemnějším prostředí, zkrácení čekacích lhůt, nejmodernější technologie a důstojné mzdy zaměstnanců ve zdravotnictví.

Řešení, které nabízí vláda ODS a TOP09, je privatizace zdravotnictví, za kterou se ve skutečnosti neskrývá zlepšení systému zdravotní péče, alespoň ne pro drtivou většinu české populace.  Na tomto systému totiž vydělá úplně někdo jiný než pacienti. Privatizace zdravotnictví vnáší do stávajícího systému úplně jiný cíl, než je blaho pacienta, a sice vytváření co nejvyššího zisku. Kvalitní soukromé zdravotnictví nám totiž nepřicházejí dělat odborníci, ale investiční skupiny, které obchodují takřka se vším. Motiv je až překvapivě jednoduchý. V období hospodářské krize i krize trhu jako takového hledají finanční skupiny příležitost, jak co nejbezpečněji uložit a vydělat peníze. Zdravotnictví tak představuje ideální příležitost, na které podnikatel takřka nemůže tratit. Lékařskou péči lidé potřebují neustále a příjmy z ní jsou tak jisté. Proč by se podnikatelé měli snažit na trhu se zbožím inovovat své výrobky, nabízet kvalitnější služby, efektivizovat výrobu, když od státu dostanou příležitost obchodovat s lidskou bolestí.

Výsledek přechodu k soukromým nemocnicím a pojišťovnám se bude v určitém pohledu nejvíce podobat americkému modelu v tom, že pojišťovny budou stejně jako ve Spojených státech stát pouze o pacienty, kteří budou více platit než čerpat pojištění.  Chroničtí a drazí pacienti se tak mohou stát prakticky nepojistitelní nebo pojistitelní za částku, kterou si zdaleka nebudou moci dovolit.  Do nesnází se však velmi jednoduše mohou dostat také pojištění pacienti, kteří budou potřebovat nákladnou péči a jednoduše se dozvědí, že takovou péči jejich pojistka nekryje. Jak se pak domůžeme svých práv a kdo nám potřebné ošetření zajistí? Česká republika se tak dostane do situace, jež se velmi složitě snaží vyřešit administrativa amerického prezidenta Obamy, a sice velkého množství lidí, kteří nemají zdravotní pojištění. Je až překvapivé, s jakým nadšením nás tyto dvě strany ženou do systému, jež se USA právě snaží změnit a který je, se všemi sociálními programy pro chudé, poměrně dražší a méně efektivní než české veřejné zdravotnictví. Jen pro srovnání, Česká republika vydala v roce 2010 na zdravotnictví 6,4 % svého HDP, z nichž dokáže uspokojit potřebu na péči všem obyvatelům, oproti Spojených státům, které do svého zdravotnictví ve stejném roce vložily 17,6 % HDP, avšak poskytování péče všem svých obyvatelům to zdaleka neumožňuje. Abych byla spravedlivá, Spojené státy mají sice jedno z nejlepších a nejšpičkovějších zdravotnictví na světě, bohužel však pouze pro ty, kteří si jej mohou dovolit.

V současné době již existuje část zprivatizovaných nemocnic, které podporuje Ministerstvo zdravotnictví, jež nahrává soukromým subjektům skrze zkorumpovanou a neprůhledně hospodařící VZP, která je ochotna za výkony těchto soukromých nemocnic platit vyšší částky. Zároveň vždy objektivně hrozí riziko, že soukromé nemocnice budou stejně jako pojišťovny stát pouze o ty pacienty, kteří se jim vyplatí a ty drahé budou posílat do státních nemocnic a nechávat je k léčení státu. Nelze se ani divit, že privatizaci zdravotnictví propaguje právě ta stejná politická strana, za jejíž vlády bylo v 90. letech rozkradeno obrovské množství státního majetku. Jak milosrdně budou soukromé nemocnice zacházet s lidmi, kteří si nebudou moci dovolit lékařskou péči zaplatit? Pravděpodobně nás budou muset ošetřit, své peníze však budou vymáhat všemi možnými způsoby včetně dnes velmi populárních exekucí.

Na problémy v našem zdravotnictví však opravdu mohou existovat i jiná řešení než navrhuje ODS a TOP 09. Předražené nákupy mohou vyřešit transparentnější veřejné zakázky, stejně tak jako fungují ve veřejném zdravotnictvím skandinávských zemí. Konkurenci předraženým lékům by stát mohl vytvořit státní farmaceutickou firmou, jejímž cílem by nebylo generování zisku, ale co nejlevnější poskytování léků-generik, na něž se již nevztahuje patentová ochrana.  S těmito úsporami bychom si mohli dovolit lépe zaplatit lékaře, kteří svou relativně levnou prací ve srovnání se zahraničím a s přesčasy naše zdravotnictví dnes prakticky dotují. Nenechme si vnutit myšlenku, že zdravotní péčí plýtváme. Lidé přece nesedí v plné ordinace proto, že by je to bavilo nebo nejdou na operaci, protože by si chtěli často s bolestmi poležet s několika lidmi na pokoji a „dietní“ stravou.